Vítejte

A bit halftone tinted.

čtvrtek 21. ledna 2010

Prachy, hniloba a bojové umění, aneb pohádka z reality.

Kdo to kdy viděl, že v bojových uměních (tím nemyslím profi verze mlátiček v ringu za těžké prachy) hrají hlavní roli peníze? Vždyť to je úplně mimo jejich filosofii! Ale pěkně popořadě a od začátku.


Bylo nebylo, v jednom hlavním městě jednoho malého státu uprostřed Evropy působil oddíl vyučující tradiční korejské bojové umění (známého též jako umění sebeobrany) pod vedením obtloustlejšího, leč respekt budícího českého instruktora.
Jednoho dne, švarný mladík ucházející se po studiích o práci v tomto velkoměstě, přestěhoval nedaleko působiště tohoto oddílu. Pro lepší odlišení tohoto od jiných, budiž nazýván "sviňdílem" podle předsedy, který jej vede. Toto pojmenování si zaslouží i přes to, že ostatní členové oddílu jsou veskrze skvělí lidé, kteří za to, kdo jim velí, nemohou.

A jelikož se výše zmíněný, čerstvě vyštudovaný a čerstvě zaměstnaný švarník chtěl i nadále v tomto umění zdokonalovat, zapsal se do sviňdílu. Hlavně proto, že to měl blízko a připadalo mu to tam dobré, ale také kvůli počtu a velkému výběru tréningů v průběhu týdne. I Předseda Instruktor působil dojmem, že věděl a ví o čem mluví. Slovo dalo slovo, mateřský oddíl po pěti letech výuky švarníka se slzou v oku a přáním všeho dobrého zdarma propustil, načež mladík sám sobě přísahal co nejlepší reprezentaci a šíření dobrého jména oddílu, který ho vychoval, napříč Českou Republikou. Pro začátek tedy hlavně tedy v Praze. Ve sviňdílu.
Zápis proběhl bez problémů, i zřídil tedy sviňdílu souhlas s inkasem a cvičil a civičil, piloval a piloval, platil a platil... a platil.

Rok se s rokem sešel a mladík, natěšený a namotivovaný na závody ku příležitosti otestování svých dlouhodobě pilovaných dovedností, začal tušit něco shnilého ve sviňdíle. To, když nemohl startovat na nejvýznamnější soutěži České Republiky. Někteří cvičenci z jiných oddílů, mající s tímto prazvláštním jevem již své zkušenosti, tuto hnilobu dokonce dokázali jednoduše a přesně pojmenovat. A také nešetřili varováním! Ale náš namotivovaný borec si nic nepřipouštěl, možná proto, že věřil že nemůže být tak špatný, a nechtěl "zbytečně" vyvolávat konflikty. A cvičil dál, ve škole vedené Předsedou Instruktorem, na jehož tréninky už ani moc nechodil a raději navštěvoval tréninky skvělého, ve sviňdíle zdarma působícího trenéra, takzvaného Čestného Předsedy.
Trénoval a zase trénoval, dřel a potil se v tělocvičně... a samozřejmě platil. Občas byl poněkud znechucen z poměrů ve sviňdíle, občas ze způsobu vedení pana Předsedy Instruktora, těžkého vyznavače filosofie bojového umění - takzvaného "Do". Útěchou mu byly pouze kvalitní tréninky pod vedením Čestného Předsedy, kterého by býval nejraději viděl vést jeho vlastní oddíl. Jako tomu ostatně v minulosti bylo.

Až se sešel skoro další rok s dalším rokem, rozhodl se znechucený mladík dále nebýt součástí hniloby (v tmavě červeném se totiž opakoval loňský scénář) a jal se ze sviňdílu vystoupit. Zde ovšem narazil na těžkou konfrontaci s pokrytectvím pana Předsedy Instruktora, takzvaného vyznavače "Do". Pan Předseda totiž medovými slovy o ponaučení pro příště, o tom jak sviňdíl do cvičence investoval spousty úsilí při trénování a jak jim to cvičenec nikdy nijak nevrátil, oznámil mladíkovi, že po něm požaduje za výstup ze sviňdílu takovou sumu peněz, ze které se mu, do té doby optimistickému a se sviňdílem nemajícímu žádný osobní problém, málem udělalo špatně.
Za tento požadavek by se totiž nemusel stydět ani leckterý oddíl fotbalového mužstva župního přeboru. Jenže cvičenec není fotbalista, do oddílu vstupoval s dojmem, že se o fotbalový oddíl nejedná a byl z toho všeho tedy právem zmaten. Ba co víc, byl dokonce zaskočen, znechucen a zhnusen! Snad jen, napadlo ho, co když si to celé popletl pan Předseda Instruktor? Vždyť v tomto bojovém umění se také kope, jako ve fotbalu a hlavy svým způsoben připomínají kopačáky. Co když je Předseda zmaten dlouhodobým cvičením a tím, že se živí jen učením? Neztratil náhodou již dávno kontakt s realitou, když žije jen v tom svém mikrosvětě bez Vánoc, Silvestra, Velikonoc a hygieny? To by měnilo situaci! Ale bohužel, pořád to vypadalo, že mluví o bojovém umění, které si mladík vybral, a že ví že o fotbal se nejedná.
Cvičenec nyní nadobro zjistil, co ostatní věděli už dávno, a to, že hniloba jede od základu. Pokoušel se tedy několikrát přesvědčit Předsedu různými způsoby, apelujíce především na morální kodex, o stupiditě požadování odstupného. Ale i když za ním stál každý, s kým o tom mluvil, zatím pořád ještě neuspěl. A pokud ho to ještě baví, tak to zkouší dodnes...

Tímto tedy, zdá se, končí příběh nadějného a zapáleného závodníka, který naivně doufal v morální zásady bojových umění a vlastně vůbec samotného lidského, logického a slušného chování.
Dobro zatím nezvítězilo a zlo zůstalo nepotrestáno, a tak to milí zlatí v životě občas chodí. Na pohádky nevěřte.

Jo a samozřejmě: "Srát na politiku a prachy v bojových uměních!"

2 komentáře:

  1. A pan predseda instruktor (to je neco jako volic plukovnik?) svindilu ma snad od svarneho junaka neco podepsane?

    OdpovědětVymazat
  2. Nene, švarník nic nepodepsal, ale Předseda má bohužel jeho průkaz, což je něco jako jeho občanka, a do ní potřebuje výstupní razítko. Jinak nemže jít do jiného oddílu. Švarníkovi pak zbývá poslední možnost - řešit to přes ministerstvo vnitra.

    OdpovědětVymazat