Bůh masakru v Činoherním klubu. Po standardním 2dcl vína hned po příchodu jsme se usadili a očekávali začátek. Né že bych se netěšil na to co uvidím, ale zrovna mě přepadl pocit z mládí, tj. jít kamkoliv jinam než sedět v divadle. Navíc první čtvrthodinu se v té hře zdánlivě nic neděje a celé je to umocněno nějakým klavírním klasickým bulšitem hrajícím na pozadí, což všechny čtyři postavy sedící v křeslech na jevišti poslouchají. Nůdááá!
Pomalý rozjezd. Hmm, sice se snaží, ale smát se není čemu. Až pak to přijde. Děj se stupňuje, charaktery se vykreslují, občas se pousměju a najednou je to tu. Nesmělé zachichotání přechází ve výbuchy smíchu, salvy, zalykání. No prostě MASAKR!
Takhle jsem se už dlouho nepobavil. Spoiler: první hra, ve které jsem viděl realistickou blicí salvu na jevišti. Až tak brutální, že bych nechtěl sedět v první řadě.
Nazdar.

Žádné komentáře:
Okomentovat