Vítejte

A bit halftone tinted.

sobota 17. dubna 2010

Viva la Divadlo!

Úplně jsem změnil nalhled na české divadla a hry které se teď hrají. Ty tam jsou doby, kdy sem byl nucen chodit se školou na různé debilní a nudné představení, místo toho, abych si v klidu chodil za školu. Tento pocit ve mě přetrvával i ikdyž jsem byl starší s tím rozdílem, že radši jsem chodil do hospody nebo do parku krmit holuby, nebo nakupovat. Jenže asi stárnu, nebo co, ale od včerejška definitivně chodím do divadla rád. Viděl jsem totiž kruciální hru. Zlomovou hru svého divadelního života.


Bůh masakru v Činoherním klubu. Po standardním 2dcl vína hned po příchodu jsme se usadili a očekávali začátek. Né že bych se netěšil na to co uvidím, ale zrovna mě přepadl pocit z mládí, tj. jít kamkoliv jinam než sedět v divadle. Navíc první čtvrthodinu se v té hře zdánlivě nic neděje a celé je to umocněno nějakým klavírním klasickým bulšitem hrajícím na pozadí, což všechny čtyři postavy sedící v křeslech na jevišti poslouchají. Nůdááá!
Pomalý rozjezd. Hmm, sice se snaží, ale smát se není čemu. Až pak to přijde. Děj se stupňuje, charaktery se vykreslují, občas se pousměju a najednou je to tu. Nesmělé zachichotání přechází ve výbuchy smíchu, salvy, zalykání. No prostě MASAKR!

Takhle jsem se už dlouho nepobavil. Spoiler: první hra, ve které jsem viděl realistickou blicí salvu na jevišti. Až tak brutální, že bych nechtěl sedět v první řadě.

Nazdar.


Žádné komentáře:

Okomentovat