Vítejte

A bit halftone tinted.

úterý 3. srpna 2010

Premiéra muzikálu Hello Dolly.

Na začátek bych měl napsat pár věcí. Nemám rád muzikály a proto jsem na žádném nikdy nebyl. Nejsem divadelní typ (ani tím pádem divadla znalý) a nikdy jsem nebyl na koncertě vážné hudby ani žádného orchestru. Jo a když se dlouho tleská, začnu přemýšlet nad tím, jak to je směšné.


Úvod úspěšně za mnou, můžu ke stati. Jojo, češtinářka by ze mě měla radost, protože koncept "úvod-stať-závěr" je asi to jediné, co jsem si ze slohu odnesl. Trochu jsem odbočil, tak honem zpět k tématu:
Dne 7.7.2010 jsme navštívili premiéru muzikálu Hello Dolly, režírovaného Ondřejem Sokolem a v hlavní roli s Ivanou Chýlkovou. Jakožto antifan muzikálů, jsem se na to vůbec netěšil, ale nakonec mě přesvědčilo právě ono slovo "Premiéra". Nejspíš proto, že mi ihned asociovalo jiné slovo, a to "raut", na nějž opravdu nakonec došlo – měli jsme (prý nezvykle, což ale já neposoudím) utopence, nakládaný hermelín a chleba.
Jak mi říkal jeden osvětlovač z Činoherního klubu – premiéra je vždycky představení, které je nejhorší ze všech. Co se dá pokazit se pokazí a vůbec děje se při nich spousta špatného a nepěkného. V této jim jednou zapískaly mikrofony, a pak sem si tam všiml ještě něčeho, ale to už jsem zapomněl, protože je to dávno. :)
Při první písni (a vlastně i skoro všech ostatních) mě o svém pěveckém umění paní Chýlková moc nepřesvědčila. Zdatně to ale zachraňovala plejáda jiných známých herců, u kterých jsem žádné nepříjemné hlasové polohy nezaznamenal. Jojo, dělám teď ze sebe odborníka na základě pár zhlédnutých Superstar a opičím se po kecech poroty a docela mě to ba.
Originál jsem samozřejmě neviděl, ale myslím, že byl asi větší a pompéznější. Jedna paní povídala, že číšníků tančilo třicet a v české premiéře pouze 5-6. No a Louis Armstrong zpívající Hello Dolly musel být taky nezapomenutelný. Ale i tak mě celá scéna, choreografie, vtípky a efekty moc bavily. Jo a hudba.

Živý orchestr (orchestřík) přítomný po celou dobu po pravé straně jeviště nahoře byl prostě BONBA.
Uchvátilo mě sledovat dirigenta při práci a celý orchestřík s ním. Nevím, jestli to je tím, že mě muzikály až tak neberou, ale občas jsem fakt sledoval fascinovaný toho dirigenta místo tanečních kreací herců. Ale spíš to bude kombinací všeho, co jsem napsal v úvodu.

Ještě bych rád napsal, že jako laik můžu tuhle akci ostatním laikům s klidem doporučit – pokud máte pár stovek (cca 7) vyčleněných na kultůru, tohle by mohlo být to pravé.
A jestli tohle nebyl vydařený závěr, tak ať mě někdo třeba... utleská. :)

Žádné komentáře:

Okomentovat