Vítejte

A bit halftone tinted.

středa 19. října 2011

London's Calling

Odlet z Brna — Tuřany byl bez problémů. Pilot Ryanair se s tím moc nemazal a po 3/4 hodinovém stoupání začal klesat, až jsme přistáli ve Stanstedu. Lidi začali jásat, pískat a tleskat. Bohužel jenom ti uvnitř letadla — neočekávala nás venku masa lidí, ani červený koberec.
Ze Stanstedu na Stradford hoďka a půl busem a odtud “tubou” na North Greenwich, kde nás vyzvedla kámoška (slovenka) s jejím londýnským přítelem čínského původu. Honza, přezdívaný "Mozek" (organizátor akce), se ho hned omylem zeptal: “Do you speak English?” a bylo vymalováno. Arnie se zarazil a pobaveně plynulou angličtinou odpověděl. Možná si myslel že ho berem jen za šoféra :)
Po další půlhoďce jsme dojeli na místo určení — ke smradlavé řece Thames, plné hoven a odpadu. Dokud byla zavřená okna z bytu s výhledem na řeku, bylo vše super.



Day two:


Jak sme zjistili hned první den, Mozek miluje chození. Proto jsme dopoledne v největším pařáku bez kraťasů (kdo by to řekl, že v Anglii bude celej týden vedro a bez mraků?) tlapali nezáživnou trasu z okraje Londýna směrem k jeho centru kolem špinavé řeky v industriální zóně! Po tomto nevalném začátku jsme se mrkli na Canary Wharf (bussiness zóna kde jsou samí kravaťáci a mrakodrapy), Docklands (pěkné a klidné doky) a zakončili to na Greenwich v parku a na nultém poledníku.
Co se týče záživnosti měl tento den naštěstí stoupavou tendenci, ale pojďme si říct, že překonat procházku industriálním smradem Londýna, nebylo tak těžké.
Večer jsme si zatrénovali s mistrem Thomasem Denisem (7.Dan TKD-ITF), což mělo za následek ještě větší bolest nohou, než po tom celodenním chození. Krom bolesti se nám zvětšily i puchýře.

Day three:


Rozhodli jsme se vstát brzo (v 6 hodin), což znamenalo jen 4 hodiny spánku. Za to jsme ale už před devátou hodinou tlapali po Oxford street a hledali, kde koupíme kraťasy, abysme nechcípli vedrem. Rovnou můžu říct, že za celej den se nám to nepodařilo, páč všechny obchody už jely v podzimní kolekci. Léto už tu nikdo nečekal. No co, pařil jsem se, ale zato jsme pochodili velkou část centra města. Shrnul bych ty poznatky takto:

  • Oxford Street je ulice s obchodama, kde je silnice tak rušná, že člověka ani moc neba po ní chodit. Ve srovnání s Václavákem a přilehlými ulicemi nuda.
  • Trafalgar Square zajímavý — velký, s kašnou a hodně lidí na něm.
  • Royal Gardens je celkem dobrý park, plný lidí, před Buckinghamským palácem.
  • Buckinghamský palác je velký a nudný. Nic se tam nedělo.
  • Big Ben jsem čekal trochu větší, ale jinak OK. Ani neuchvátil, ani nezklamal.
  • Cesta od Big Benu po břehu Temže k Tower Bridge byla strašně dlouhá díky tomu, že jsme byli už fakt utahaní z toho všeho chození. Ale jinak spousta umělců a zábavníků tady dělá show. Tohle mě bavilo.
  • London Eye je za £20, stojí před ním fronta dlouhá jak týden před výplatou a jedna otočka na něm trvá asi půl hodiny. Nešli jsme na to, páč to prej neni až tak úchvatný. Ale aspoň bysme si chvilku odpočali.
  • Tower Bridge dobrej, procházka po nem taktéž.

Následný večerní tréning po velkým burgeru byl hodně náročný, ale přežili jsme a burger se nepodíval zpátky na světlo. Jinak je ještě zajímavý, jak v angických hospodách (restauracích) nido neobsluhuje, ale lidi chodí objednávat na bar. Což má za následek, že většina "osazenstva" postává všude po hospodě (restauraci) a venku před ní. V jedenáct přestanou prodávat chlast, tak se všichni seberou a jedou metrem domů vyspat draka.

Day four:


Né že bysme si v tom libovali, ale zase jsme spali jen 4 hoďky, páč brzo ráno jsme vyrazili vlakem do Hastings k moři.
Přidali se k nám taky Mozkovi kamarádi. Cesta trvala hoďku a půl a na místě jsme koupili nějaké piva k moři a taky konečně ty kraťasy. Jupíí! Až na zastávku v obchodě jsme Hastings prošli rychle a skočili do ledové vody. Super osvěžení. Kamínková pláž taky krásně masírovala bolavé nohy. Na oběd jsme zakousli Fish&Chips — čerstvé, přímo od moře — a pekelně mastné a šli se toulat na vyhlídky po okolních kopcích (East Hill), což byl největší sekec mazec, protože příjemnější místo k relaxaci bych těžko hledal. Fotka myslím řekne víc.

Hastings at sunset from East Hill.

Skupinka kamarádů navečer odjela do Londýna a my jsme nakoupili zásoby na večer, protože jsme šli přespat na East Hill pod širákem. Odcházeli jsme ověšení Tesco taškama se žrádlem a nějakým tím chlastíkem a já navíc ještě, koženou taškou (někdo by řekl kabelkou), zrcadlovkou, spacákem, dekou a skládací rybářskou židlí. Jako jediný jsem neměl pořádny batoh. Mimochodem: "All you need is chair, ta — ta dada dááá...". (Nutno představit si melodii Beatles).
Nahoře na East Hillu jsme tak tak stihli západ slunce, rozložili deky, čuměli na město, moře, hvězdy a měsíc (jehož západ jsme pak taky viděli) a jedli studený kabanos a pili pivo. Jak se úplně setmělo, začla kolem nás kroužit liška, což vyvolalo značnou paniku.
- “Co jako chce?
- “Divej jak je blízko, mrcha. Ona se vůbec nebojí!
- “Máš tu kudlu? Kdyby na nás chtěla zaůtočit!"
- "Co když má vzteklinu??
A podobné věty padaly :) Pokaždé, když se přiblížila, jsme vyskočili, vzali flašku whisky do ruky a byli připravení bránit kabanos a rohlíky. Pak jsme se přesunuli kousek dál, kam už nechodila a vysmáli se tomu, jak nás rozhodila malá lištička, která nám chtěla jenom “dát dobrou noc”, podle toho rčení. :) Padla whiska, piva, zabékali jsme moravsko-české písně, taky jednu ruskou a šli spát.
Bohužel jsme usnuli na špatné straně kopce, takže jsme neviděli východ slunce nad mořem, což byl původní plán. No co, evidentně nejde plánovat ani pár hodin dopředu, natož naplánovat si život :). Jinak ale noc bezproblémová a teplá. Liška nás nezakousla a králíci nás neposrali.

Day five:


Ráno po prošvihnutí sanrajzu jsme vyrazili na obhlídku městečka a ve stylové reštyce si dali klasický “english breakfast”. Jak jsme později zjistili, byl připravený čistokrevnou Češkou, žijící v anglii 30 let. Po celé hospodě měli vyvěšené Ladovy obrazy, což nabídlo téma konverzace s majiteli.
Potom skok do moře, kde Romanovi nachcal pes do bot, když byl zrovna ve vodě, a pak po pobřeží, než se zvedne hladina moře (výkyvy 5m během dne jsou běžné), pochod směrem k útesům. (Au.)
Po nich jsme se vyškrabali nahoru, což byl pro mě nadlidský výkon - ověšenej všemožnýma krámama, které se mi motaly pod ruce a nohy. No naštěstí jsem tam neumřel a vyšplhali jsme se až nahoru kde jsme dali okruh po kopečcích kolem moře. Nádhera nádherná.

Po výšplhu. Nezdá se to, ale šlo o život - na tom prachu to klouzalo jako prase.

Večír vlakem zpět do Londonu, kde jsme povyprávěli příhody s liškou a východem slunce hostitelům, čímž jsme je odrovnali a prý máme jezdit častěji, že se aspoň zasmějou. No, co bysme neudělali pro pobavení kamarádů.

Day six:


Prozměnu 4 hodiny spánku a pak cesta v londýnské špičce na letiště, která trvala cca 3,5 hodiny. Odlet do Brna klasickou “střechou” (40 minut stoupání, pak 40 minut klesání až do přistání). V Brně na hlaváku nejlepší kebab, co jsem zatím jedl!

Příště beru Bromíka.


Cestám zdar!

Žádné komentáře:

Okomentovat